Obecně by se dalo říci, že si můžete vybrat mezi dvěma typy podlahového vytápění – teplovodním nebo elektrickým. Mezi těmito dvěma variantami však existuje několik řešení vhodných do různých podmínek.
Podlahové vytápění lze řešit jako teplovodní nebo elektrické. Na oba systémy vytápění lze při hodnocení nahlížet z více úhlů pohledu. Důležité jsou samozřejmě pořizovací a provozní náklady, při výběru je však dobré myslet i na tepelný komfort.
Z hlediska funkčnosti nebo tepelného komfortu jsou oba systémy, tedy teplovodní podlahové vytápění i elektrické podlahové vytápění, naprosto shodné. Principem je zahřátí konstrukce podlahy na teplotu jen o něco vyšší, než je teplota vzduchu. Prostor vyhřívá velká plocha a tento systém je tak schopen vydat dostatek energie pro vyhřátí místností. To je také důvod, proč se tento systém obecně označuje jako velkoplošné nízkoteplotní vytápění.
Teplovodní podlahové vytápění
Základní princip teplovodního podlahového vytápění je založen na proudění ohřáté vody v plastových, plastově-hliníkových nebo měděných troubách, které se ukládají do systémových rohoží. Potrubí teplovodního podlahového vytápění je připojeno na vhodný zdroj tepla – kotel, tepelné čerpadlo a pod.
Rozhodnout se můžete buď pro mokrý nebo suchý systém instalace teplovodního podlahového vytápění. Jak má mokrý systém instalace v názvu, vyžaduje určité mokré procesy. Před uložením systémových desek s topným potrubím je třeba na připravený podklad uložit tepelně izolační desky s izolační fólií nebo přímo tepelně izolační desky, na kterých jsou již integrovány desky s upevňovacím systémem pro uložení topného potrubí.
Teplovodní podlahové vytápění
Po instalaci topného potrubí se takto zhotovené podlahové vytápění zalévá cementovým nebo anhydritovým potěrem v předepsané tloušťce 55 až 65 mm. Až na takto vyhotovený potěr se ukládají další vrstvy finální podlahy. Suchá varianta instalace nevyžaduje žádné mokré procesy. Na systémové teplovodní plechy s nainstalovaným potrubím se už jen uloží oddělovací fólie a vrstvy finální podlahy. Jedná se o systém, který je sice o něco dražší, ale na druhé straně ekonomičtější, vhodný i na rekonstrukce, u kterých není žádoucí zvětšování tloušťky podlahy. Velmi zajímavým řešením s velmi nízkou konstrukční výškou je také systém samolepicích rohoží, které umožňují velmi rychlé pokládání podlahového vytápění. Topné potrubí se ukládá do systémových desek jednotlivých systémů většinou mezi nopy nebo pomocí spinek, resp. u suchého systému do předformovaných drážek.
Teplovodní podlahové vytápění se doporučuje dát nainstalovat odborné firmě, samozřejmě jsou dostupná i řešení vhodná pro svépomocnou instalaci. Rozhodnete-li se pro svépomocnou instalaci, měli byste si určitě dát u výrobce/prodejce vypracovat minimálně projektovou dokumentaci s přesným rozložením topného potrubí na systémových deskách daného podlahového vytápění a seznámit se se základními zásadami instalace. Při instalaci vsaďte na kvalitní materiály a systémové komponenty, které zajistí bezporuchový provoz.
Výhody a nevýhody teplovodního podlahového vytápění
Ve srovnání s konvenčním vytápěním radiátory nebo konvektory má teplovodní podlahové vytápění několik výhod. Kromě toho, že nezasahuje do prostoru, protože topné potrubí je uloženo v podlaze a volné stěny lze rozumně využít, nabízí také rovnoměrné rozložení tepla v celém prostoru. Díky velké topné ploše ve srovnání s plochou klasických radiátorových těles tak dokáže dodat větší množství tepla i přes nižší teplotu, kterou využívá během topení.
U tohoto nízkoteplotního topného systému je totiž povrchová teplota podlahy od 22 do 25 °C. To umožňuje dosáhnout příjemné vnitřní teploty vzduchu v místnosti na úrovni 21 až 22 °C. Místnosti, kde se předpokládá dlouhodobý pobyt osob, jako je obývací pokoj, by tato teplota neměla být vyšší než 29 ° C, v místnostech s krátkodobým pobytem osob, jako jsou koupelny či WC, může být povrchová teplota podlahy až 35 ° C, což je i maximální teplota tohoto typu vytápění. Dalším ze základních rozdílů v porovnání s konvenčním vytápěním radiátory je, že teplovodní podlahové vytápění dodává do prostoru sálavé teplo.
Při podlahovém vytápění se tak nejprve ohřívají okolní stěny či předměty a teprve následně od stěn a těchto předmětů okolní vzduch. To umožňuje zachování optimální relativní vlhkosti vzduchu v rozmezí 45 až 55 %. Při vytápění radiátory je tento proces přesně opačný.
